Docente

Bozena Bednarikova

Crediti

9 CFU

Obiettivi formativi specifici (B2)

L’insegnamento si propone di approfondire caratteristiche specifiche della lingua ceca anche su base contrastiva; vengono sviluppate ed esercitate l’attività di comprensione, soprattutto di testi letterari e specialistici, e l’attività di produzione di testi complessi.

Programma

Il corso, che si propone di fornire competenze corrispondenti al livello B2-C1 del Quadro di riferimento europeo, si articola in una serie di lezioni di linguistica,
presentate in Power Point, a cui faranno seguito seminari ed esercitazioni.
Le lezioni verteranno sui seguenti temi:
- struttura della parola ceca;
- caratteristiche specifiche della declinazione ceca, la declinazione degli antroponimi e dei prestiti;
- i casi e la loro funzione in ceco;
- la formazione delle parole nel ceco contemporaneo, tendenze evolutive;
- adattamento dei prestiti;
- caratteristiche tipologiche del ceco;
- la teoria delle „classi di parola“
- il problema dell’equivalenza in traduzione;
- gli esami internazionali di ceco ECL
Il corso si svolgerà durante il primo semestre mentre le esercitazioni linguistiche si svolgeranno durante l’intero anno accademico.

Bibliografia

BAUER, L. (2004): A Glossary of Morphology. Edinburgh: Edinburgh University Press.
BEDNAŘÍKOVÁ, B. (1999): Systemic Description, or Systematic Prescription? In: Langue and Parole in Synchronic and Diachronic Perspective. Amsterdam: Pergamon, Elsevier Science, 75–80.
BEDNAŘÍKOVÁ, B. (2009): SLOVO a jeho KONVERZE. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
BOSÁK, J. - BUZÁSSYOVÁ, K. (1985): Východiská morfémovej analýzy. Bratislava: Veda.
DANEŠ, F. – HLAVSA, Z. a kol. (1987): Větné vzorce v češtině. Praha: Academia.
DOKULIL, M. (1962): Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha: Academia.
DOKULIL, M. (1982): K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice. Slovo a slovesnost 43, 257–271.
Formalization of Grammar in Slavic Languages (2009), (eds. Kosta, P. – Schürcks, L.), Frankfurt am Main – Berlin – Bern – Bruxelles – New York – Oxford – Wien: Peter Lang.
GREPL, M. – KARLÍK, P. (1998): Skladba češtiny. Olomouc.
KARLÍK, P. (2000): Hypotéza modifikované valenční syntaxe. Slovo a slovesnost 61, 170–189.
KARLÍK, P.- NÜBLER, N. (1998): Poznámky k nominalizaci v češtině. Slovo a slovesnost 59, 105–112.
KOMÁREK, M. (1972): Stavba tvarů adjektivní a pronominální flexe spisovné češtiny. Slovo a slovesnost 33, 139–145.
KOMÁREK, M. (1978, 2006): Příspěvky k české morfologii. Praha: SPN, Periplum.
KOMÁREK, M. (1987): Ke dvěma koncepcím stavby jednoduchých slovesných tvarů v češtině. In: Studia bohemica IV. AUPO - Philologica, 105-110.
KOMÁREK, M. (1999): Autosemantic Parts of Speech in Czech. (přel. Božena Bednaříková). In: TCLP 3, Praha, 195–210.
KOŘENSKÝ, J. (1984): Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha: Academia.
KOPEČNÝ, F. (1958): Základy české skladby. Praha.
KOSTA, P. (2001): Negace a větná struktura v češtině. – In: Čeština – univerzália a specifika 3, 117–138.
KURYŁOWICZ, J. (1974): Derivace lexikální a derivace syntaktická. (Příspěvek k teorii slovních druhů). In: Principy strukturní syntaxe I. Praha, 87-94.
Mluvnice češtiny I, II, III. (1986, 1988). Praha: Academia.
Morphologie / Morphology. Ein Internationales Handbuch zur Flexion und Wortbildung. An International Handbook on Inflection and Word-Formation. Volume 1. (eds. Booij, G. - Lehmann, Ch. - Mugdan, J. - Skopeteas, S.).(2000), Berlin - New York: Walter de Gruyter.
SVOZILOVÁ, N. – PROUZOVÁ, H. – JIRSOVÁ, A. (1997): Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves. Praha.
ŠIŠKA, Z. (2005): Bázový morfematický slovník češtiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen (1967). (eds. Daneš, F. - Dokulil, M. - Kuchař, J.). Praha: Academia.
Vaňková, I. – Nebeská, I. – Saicová Římalová, L. – Šlédrová, J.(2005): Co na srdci, to na jazyku. Praha.

Modalità d'esame

Le competenze acquisite dagli studenti saranno verificate mediante un esame articolato in una parte scritta e una orale.